Maďarský lékař a chirurg Endre Mester je považován za objevitele biologických účinků nízkovýkonných laserů, k čemuž došlo několik let po vynálezu rubínového laseru v roce 1960 a vynálezu heliovo-neonového (HeNe) laseru v roce 1961.
Mester založil v roce 1974 Centrum pro výzkum laserů na Lékařské univerzitě Semmelweis v Budapešti a pracoval tam po zbytek svého života. Jeho děti pokračovaly v jeho práci a dovezly ji do Spojených států.
Do roku 1987 společnosti prodávající lasery tvrdily, že dokáží léčit bolest, urychlit hojení sportovních zranění a další, ale v té době pro to existovalo jen málo důkazů.
Mester původně tento přístup nazýval „laserovou biostimulací“, ale brzy se stal známým jako „nízkoúrovňová laserová terapie“ nebo „terapie červeným světlem“. S adaptací světelných diod těmi, kdo tento přístup studovali, se stal známým jako „nízkoúrovňová světelná terapie“ a aby se vyřešil zmatek ohledně přesného významu slova „nízkoúrovňové světlo“, vznikl termín „fotobiomodulace“.