Endre Mester, maďarský lékař a chirurg, je připisován objevu biologických účinků nízkovýkonových laserů, k čemuž došlo několik let po vynálezu rubínového laseru v roce 1960 a v roce 1961 vynálezu helium-neonového (HeNe) laseru.
Mester založil laserové výzkumné centrum na Semmelweisově lékařské univerzitě v Budapešti v roce 1974 a pracoval tam po zbytek svého života. Jeho děti pokračovaly v jeho práci a dovezly ji do Spojených států.
V roce 1987 společnosti prodávající lasery tvrdily, že mohou léčit bolest, urychlit hojení sportovních zranění a další, ale v té době pro to bylo jen málo důkazů.
Mester tento přístup původně nazval „laserová biostimulace“, ale brzy se stal známým jako „nízkoúrovňová laserová terapie“ nebo „terapie červeným světlem“. S diodami vyzařujícími světlo adaptovanými těmi, kteří studovali tento přístup, se pak stal známý jako „terapie s nízkou úrovní světla“ a k vyřešení nejasností kolem přesného významu „nízké úrovně“ vznikl termín „fotobiomodulace“.